Snad otec vysekal díru v ledu, napadlo ho, když přišel k umyvadlu usazenému v oprýskané dřevěné skříňce, která ukrývá mimo jiné kýbl, do něhož může po vytažení špuntu pohlédnout. V létě mu přijde prima žít jako předci před první světovou válkou, ale teď, když venkovní teplota klesá pod bod mrazu, by dal přednost koupelně v umakartovém jádru a ústřednímu vytápění.
„Rozmazlený spratkové nevíte, co jsme měli za války,“ hodnotí úšklebky svým potomků babičky, trávící letošní konec roku v domově důchodců. Tedy ne, že by ta jeho byla tak prudérně zahořklá a trávila život ve starobinci, na to je moc čiperná.
„Tak myješ si ty ruce?“ matka začíná zvedat hlas a to není dobré.
„Jasně.“
„Vyndej talíře na stůl.“
Ta se minula povoláním, přemítá o povolání své matky, která pracuje jako vědecká pracovnice v jednom národním podniku. Místo toho měla honit zelené mozky po buzer place. No to by mohla za pár let honit i jeho, děsí ho neodkladný nástup základní vojenské služby. Modrá knížka nehrozí, tak neví, jak přežije dva roky šikany.
S hlasitým řinčením padá na zem jeden talíř. Má jediné štěstí, že je plechový. Nejspíš válečný vynález, pohlédl na kus smaltovaného plechu s nejasnými motivy.
„Ty nemehlo.“ Otec zvedl svou asymetrickou postavu a vyrazil doplnit chybějící kalorie.
Jenom jídlo a nedělní zápas jeho oblíbené Sparty, ho dokáží postavit na nohy. Dnes si bude muset vystačit s obědem, protože je všude tolik sněhu, že i kdyby se náhodou hrála liga, tak zápasy odloží pro nezpůsobilí terén. Jako vloni před derby Sparta se Slavií, to ho málem odvezla sanitka s podezřením na infarkt.
Talíře jsou na svých místech, ještě železné lžíce, které může klidně použít k vlastní obraně, aniž by musel být členem Svazarmu. Teď už jenom obřadné nalití guláše, po němž bude následovat otcovo - jez a nešťourej se v tom, což bude celkem dokonalý návrat do dětství.
„Jez a nešťourej se v tom,“ vážně to řekl.
Bude lepší nevrhat napůl překvapený a napůl vzdorovitý pohled, protože by mohlo dojít na přednášku o zanedbané výchově. Nepřipadá si jako zanedbané individuum. Díky nespočtu pravidel, kterými po léta plnili jeho vědomí i podvědomí, je tomu spíš naopak. Řídil se vším, co si pamatuje, nemohl by bez porušení některého z nich, dojít ani pro pivo do hospody v nedaleké vesnici.
Otec naštěstí nechce pokračovat ve výchovné čtvrthodince, tak může v klidu sníst oběd, aby se z něj stala pomocná síla při mytí nádobí.