Snídaně v trávě - 2. část
May 08, 2014

Snídaně v trávě - 2. část

To má místo volné soboty řešit Aliciny depresivní stavy? Může jenom doufat, že na ni nedolehla včerejší oslava třicátin. Rána bývají všelijaká, přemýšlí nad změnou usměvavé kamarádky, která nechtěla v noci domů, a té, co jí před minutou málem brečela do telefonu.

Jak na tom je, zjistí, až přijde do JetCafe, které neví, kde je. Snad nebude muset přes celé město, napadla jí možnost Alicina přistání v cizí posteli. To by vysvětlovalo její stav. Třeba se pohádala s Karlem a skončila u některého kamaráda, který jí zbytek noci utěšoval.

Místo odporné představy heterosexuálního sexu raději zapnula tablet, aby našla adresu neznámého podniku. Seznam firem nalezl jeden záznam s adresou dva bloky od jejího bytu.

„Vážně tam?“ pochybuje o adrese.

Kromě neodbytné myšlenky na to, že vážně stárne, může neznalost přičíst Daně a její posedlosti po zdravém trávení volného času. Víkendové výlety a večerní procházky z ní udělaly nekouřícího abstinenta.

Při myšlence na cigaretu automaticky sáhla do poličky, kam si odkládala krabičku a zapalovač. Pořád je tam i s datem, kdy si zapálila poslední. Po pár týdnech společného chození přistoupila na sázku. Doteď nechápe, jak se mohla nechat vyprovokovat k něčemu tak průhlednému.

„Když si týden nezapálíš, máš u mě láhev whisky.“

Ten večer seděly na terase a Soňa tahala jednu za druhou, aby zkrotila pracovní stres. V krabičce zbyla poslední cigareta, když přišla Dana s tou sázkou. Nejspíš předem věděla, že se její přítelkyně chytne. Věděla to skoro na beton, protože nedokázala odmítnout žádnou sázku, s níž koukala zajímavá výhra, a láhev dvanáctileté whisky je hodně zajímavá výhra.

„Platí,“ zasunula tehdy poslední cigaretu zpět do krabičky.

Jediné, co si z té noci po pár týdnech vybavila, je Danin šibalský úsměv. Nejspíš věděla, že tu sázku prohraje dřív, než jí uzavřela, protože Soňa se kromě častého vsázení o cokoliv dokáže kousnout a sázku vyhrát i za podobné oběti, jakou jsou odložené cigarety.

Když si po týdnu nezapálila, byla to výhra i pro Danu. Moc chtěla, aby přestala kouřit, a tento způsob jí mohl pomoci.

„Proč mi byla do prdele nevěrná.“

Zavřela skříňku s krabičkou cigaret a utřela si slzy, které jí vyhrkly na zmačkanou tvář. Neví, zda bude Alici v tomto stavu něco platná.

„Tak, co se děje?“ usedla naproti kamarádce. „Někdo umřel?“

„Zatím ne, ale asi na to dojde.“ Popotáhla.

„Tak co se děje?“ zopakovala svoji otázku o poznání přívětivějším hlasem.

„Rozešla jsem se s Karlem.“

„Tak já si pro něco zajdu.“

Vstala od stolu stojícího venku na chodníku, aby si zašla pro kávu, kterou nutně potřebuje. Nechce čekat, než přijde nějaká rozespalá obsluha, která flámovala podobně jako ony a teď přemýšlí, jak přežít sobotní den v práci.

„Dobrý den,“ pohlédla na podobně vysokou a starou servírku s černými vlasy a hnědýma oči.

„Dobrý den. Co si dáte?“

Štěstí, že Soňa došla až k barovému pultu, který jí teď poskytl dostatek opory. Hnědé oči a černé vlasy, přesně takové, jaké viděla ve snu. Ne to se jí určitě nezdálo. Čeká, až se jí vrátí cit do nohou, aby mohla popojít ještě krok či dva. Místo, aby vymyslela, co si dá, čte Věra z cedulky, kterou má připíchnutou na úžasně zaoblené hrudi.

„Latté a něco k snídani?“

„Snídaně neděláme. Kávu vám přinesu.“

Žádné černovlásky s hnědýma oči, křičí podvědomí pamatující si poslední rozchod. Tatam je idea užívat si nezávazný sex jako za mlada a hlavně se nevázat. Žádná společná rána, zejména pak ta víkendová, opakuje si stále dokola. Žádné závazky, přidává další předsevzetí. Bude stačit nevázaný sex na dámských záchodcích během polední pauzy, kdy ji zaskočí odbarvený kolega.

„Viděla jsi to?“ přišla zpět ke stolku s očima navrch hlavy.

„Co?“

„No servírku přeci.“

„NE,“ povzdechla si dost nahlas. „Mě ženský nezajímají.“ Pohlédla do Soniny rozzářené tváře. „A nebo, že by…“

„To ať tě ani nenapadne.“ Zakroutila Soňa hlavou.

„Proč ne. Mám plný zuby těch namachrovaných blbů. Radši budu s nějakou hezkou blondýnkou.“ Podepřela si bradu a zadívala se na skupinku holek procházejících kolem kavárny. Bohužel ji žádná nezaujala. Pravda, vzala to čistě podle vzhledu. Nejblíž byla ve tváři baculatá zrzka, která šla zavěšena do vytáhlého skejťáka. To by nevyšlo, zavrhla možnost ulovit svoji první holku.

Sabine d'Iable
Sabine d'Iable

V říjnu 2011 přidala na popud své kamarádky další Povídky pro Transky. Od povídek byl jen krůček k první knížce, kterou vydala o rok a měsíc později. Kromě psaní se věnuje osvětě a podpoře Trans komunity v Čechách. Je šéfredaktorkou e-zinu transgender.cz, který spoluzakládala v roce 1999.