Snídaně v trávě - 3. část
May 15, 2014

Snídaně v trávě - 3. část

Nejdřív by měla vyzkoušet šibalské mrknutí, kterým Soňa balí holky. Dodnes nepochopila, jak málo stačí, aby jí začaly padat k nohám a psát telefonní čísla na zadní stranu účtenek nebo pivních tácků. Tohle by chtěla umět, lhostejno s jakým pohlavím.

„Přestaň blbnout,“ zavrhla Soňa ten, podle ní, debilní nápad. „Jednou jsi na chlapy, tak si nehraj.“ Z její tváře zmizel jakýkoliv náznak pochopení, stejně jako přívětivosti. Místo toho začíná vypadat jako drak, který začne chrlit síru, aby ochránil svoje území.

„Nechci ti lézt do zelí. Mě černovlásky neberou.“ Vymezuje si Alice území pro svůj plánovaný lov.

Na to, že nikdy neměla nic s žádnou holkou, má celkem jasno, jakou by chtěla, překvapuje Soňu.

„Tady nejde o mě, ale o holky.“ Znechuceně mávla rukou, vstala a vyrazila zpět domů.

„Je všechno v pořádku?“ Zeptala se Věra, která právě přinesla latté. „Nestalo se přítelkyni něco?“

„My nejsme. Ona je. Já nejsem.“ Začala Alice zmateně koktat, aby vysvětlila, že jsou jenom kamarádky. „Postavte to. Hned jsem zpět.“ Nechala servírku položit sklenici na stůl a vyrazila za Soňou.

„Počkej přeci!“ Dostihla ji skoro až před domem. „O co jde?“

„Nesnáším tyhle povrchní hrátky s něčím, co je pro většinu z nás celkem zásadní. Homosexualita není moderní povyražení pro znuděné a otrávené puberťačky nebo ty, kterým nevyšel vztah s chlapem a myslí si, že to bude s holkou lepší. Myslela jsem, že to chápeš, ale ty jsi stejná blbka.“ Hodila svoji kamarádku do jednoho pytle s dalšími heterosexuálními holkami. Pak za sebou zabouchla dveře od domu.

„Bezva. To jsem přesně potřebovala.“ Vrátila se Alice v myšlenkách k rozchodu, z něhož jí měla Soňa pomoct. Místo toho došlo k hádce kvůli úplné prkotině. No, možná to není zase taková prkotina, nebo je Soňa v otázkách odlišné sexuality zbytečně úzkoprsá. Ona přeci lesbám nemusela vybojovat právo na slunci, to dělaly před mnoha desítkami let jiné. Vrátila se do kavárny, aby vypila její kávu a zaplatila účet.

Naštvaná Soňa bouchla kromě dveří od domu také těmi od bytu. Hodila klíče a mobil v kuchyni na stůl, nalila si panáka whisky. Vzteky skoro nepříčetná usedla do svého křesla na terase.

„To se mi snad jenom zdá,“ odfoukla si. „Chlap jí dá kopačky a ona si to rozdá se ženskou. Koho něco takového může napadnout? Ta holka je úplnej magor.“ Ulevila si nahlas.

Alicin nepochopitelný nápad ji natolik rozhodil, že zapomněla na servírku, kterou díky tomu potkala.

„Mohla bych vás poprosit o telefon na vaši kamarádku?“ Zeptala se Věra, když přinesla Alici účet.

„Telefon?“ To snad není možné, pozvedla obočí. Soňa tu udělá scénu a servírka si řekne o její číslo.

„Ano. Její.“

„Si ze mě děláte srandu?“ Podala jí bankovku a odešla bez pozdravu.

„Nedělám.“ Odpověděla na otázku, i když jí bylo jasné, že to odcházející zákaznici vůbec nezajímá. „Snad ještě někdy přijde.“

Naštěstí jí zaměstnali nově příchozí zákazníci, tak nezbyl čas na přemýšlení o brunetce se zelenýma očima. Nemůže za to, že ji přitahují sportovní a komplikované ženy. Zřejmě nebude mít ani tentokrát štěstí.

„Obědy vaříte?“ překvapila ji Soňa krátce po poledni.

„Dobrý den,“ zaradovala se hluboko uvnitř. „V týdnu míváme polední menu,“ připustila částečně fungující kuchyni.

„A o víkendu?“ vyzvídá Soňa, kterou mezitím přešla naštvanost na Alici a vzpomněla si na servírku, z níž se jí podlomila kolena.

„Bohužel ne. Mohla bych vám objednat vedle z pizzerie.“ Navrhla možnost.

„Jakou máte ráda?“

„Hawai.“

Než kuchař připravil dvě placky, které pak zasunul do pece, začala přemýšlet, kam by Věru pozvala. Bohužel ji nenapadlo nic originálního. Dokonce ji nenapadlo vůbec nic, kromě klubu, kam určitě nepůjdou, protože by tam mohly narazit na Danu, od níž jí přišla další smska.

„Ježíš, to je bezpáteřní ubožák,“ ohodnotila si pro sebe obsah zprávy, v níž žadoní o to, aby ji vzala zpět. Nemyslitelné.

Něco takového nedokáže odpustit nikomu na světě. Dokonce ani Věře, z níž je po letech hodně mimo. Nemůže pochopit, jak ji mohla díky naštvanosti na Alici vypustit z hlavy. Kdyby nemusela jít nakoupit a nevyšla automaticky stejným směrem jako ráno, tak teď obědvala v Čínském bistru.

„Dvakrát Hawai,“ usmál se na ni černovlasý kudrnáč.

„Děkuji.“ Bez úsměvu vyšla ven, protože pořád neví, kam ji má pozvat. Snad během oběda vymyslí něco zajímavého. Chce to něco originálního, říká si stále dokola, něco, co nedokáže odmítnout, ale co? Má pocit, že už pozvala holky na ta nejnemožnější místa. Srazy před hrobkou, kostelem, klášterem, špitálem, finančním úřadem jsou jenom malým výčtem toho, co dokázala vymyslet. Vždy jí napadlo něco ještě šílenějšího a většinou taky morbidnějšího.

„Co pro jednou zkusit něco romantického?“ Nechala promluvit své ženské já, které v posledních letech zůstalo stranou. Jistě, lesbické páry to nemají rozdělené na taťku a mamku, tedy alespoň ty, které zná, i když tak mnohdy působí díky tomu, že jedna má dlouhé vlasy a druhá vypadá jako chlap.

Partnerské vztahy vnímá spíš z pohledu dominance a submisivity. Zatím byla vždy ta dominantnější a partnerky to měly obráceně. Jedinou vyjímkou byla Dana, která si přes tuhý odpor dokázala prosadit sobotní výlety. Svým způsobem ji za to obdivovala a o to hůř pak nesla její nevěru.

„Dvakrát Hawai.“

„Sníme si to vzadu, jestli ti to nevadí?“

„Vůbec ne.“ Soňa s dvěma krabicemi zamířila do zázemí, aby usedla ke stolu v ponuré místnosti bez oken, která je víc skladem než místem pro romantický oběd.

Má nutkavou potřebu představit se, ale její dobrodružné já jí v tom brání. Chce být tajemná markýza se škraboškou, která přišla na ples roku bez pozvánky. Ještě dlouho poté, co zmizí jako pára nad hrncem, budou zvědavé dámy řešit, kdo to vlastně byl.

Romantika, těžko popsat, jak moc jí chyběla. Sama byla nápomocna skutečnosti, že se její život zcvrknul na chození do práce, občasný sex a sobotní procházky. Teď si ho zpestří dobýváním ženského srdce, které bije jenom pár desítek centimetrů od ní.

„Co když není na holky?“ napadla ji nepříjemná možnost.

Je to možné, ale velmi nepravděpodobné, usoudila při pohledu na Věřinu vzrůstající nervozitu, která prozradila víc než dost. Pokud přihlédne ke gay radaru, který ji ještě nezklamal, je to tutovka.

„Co děláte večer?“ zjišťuje Soňa svoje šance v dobývání černovlásky se jmenovkou na hrudi.

Mohla počkat na Věřin první tah. Mohla jí nechat bílé figurky, které zahajují partii. Stejně tak jí mohla nechat první tah koněm na F3. Na to je příliš dominantní a má ráda běh věcí budoucích pod kontrolou.

„Budu v práci, a pak půjdu spát.“ Ukousla další kousek nízkého těsta posetého šunkou a ananasem. „Ale mohu to změnit. Myslím ten spánek.“

„A za co byste ho vyměnila?“

Po průzkumném tahu koněm začíná hrnout pěšce, kteří mají podpořit její ofenzivní styl.

„Procházka po Starém městě by byla fajn.“ Navrhla Věra.

Věra zkouší získat víc informací o brunetce, která ji rozhodně nenechává v klidu. Chvílemi má co dělat, aby zkrotila svůj jižanský temperament, který zdědila po otci. Je to pořádný bouřlivák, což byl nejspíš důvod, proč se s ním její mamka rozvedla. Nedokázala snášet jeho žárlivé scény, které byly na denním pořádku. Tak mu jednoho dne sbalila kufry a byl konec.

„V kolik vás mám vyzvednout?“ Polkla poslední sousto.

„Končím v jedenáct.“

Najedená Soňa opět vyšla z JetCafé. Tentokrát není naštvaná a nemá chuť zašlapat svoji kamarádku mezi dlažební kostky, protože ji vytáhla od uvařené kávy a sto let starých sušenek. Naopak je ráda, že ji vytáhla, protože bude mít večer rande.

Skvělé, chce zařvat do liduprázdné ulice. Místo toho si stáhla brýle z čela zpět na oči a zamířila do nedalekých potravin. Krámkem proběhne bez velkého zdržený, aby zamířila zpět domu.

Má jí plnou hlavu. Je plná očekávání, co přinese dnešní večer. Chce, moc chce milovat jako, když jí bylo patnáct a potkala svou první lásku. Bylo to šílené. Málem její fotkou pokryla všechna volná místa ve svém pokojíku, a kdyby mohla, tak v celém bytě.

Jistě, měla obavy, co na to řeknou rodiče, ale byla volná jako pták, kterého konečně vypustili z klece. Konečně mohla roztáhnout pomyslná křídla, aniž by chtěla řešit, co na to řekne okolí. Stejně jako tehdy ji ani dnes nezajímají lidé kolem. Dostala do vínku milovat ženy, tak je bude milovat celým svým srdcem. Nezná krásnější a zároveň nejničivější cit.

Místo dopití panáka whisky vybalila z tašky zmrzlinový pohár, který by ji mohl zchladit, než přijde čas vyrazit do JetCafé. Po chvilce důkladné přípravy vyšla na terasu. V jedné ruce nese zmrzlinový pohár s ovocem a šlehačkou, v druhé má citronovou limonádu. Na sladké přijde kyselé, na nevěru nezávazný sex, kdyby tak věděla, co přijde na zamilování. Snad to nebude rozchod, přišla první pochybnost. Je si dobře vědoma, že nemá nic jistého. Možná to celé skončí dnešní procházkou, nebo to už skončilo, protože tam večer nebude.

Stáhnutí zachmuřené tvář do příšerného šklebu přišlo po vypití kyselé limonády a pípnutí nové zprávy v mobilu.

„Promiň, nechtěla jsem tě naštvat, vážně to chci zkusit s holkou. Přemýšlím o tom celou dobu, co se známe. Vlastně jsem se s tebou začala bavit právě proto, jaká jsi.“

První část Aliciny zprávy upoutala její pozornost. Co asi tak přijde v té druhé? Položila mobil zpět na stůl, aby měla volnou ruku pro nabrání dalšího sousta z poháru. Během nabírání začala vzpomínat na jejich první "náhodné" setkání u oběda. Podle toho, co četla, v tom mohlo být víc než  zvědavost, kde koupila nové tričko. Stejně nepřirozené jí přišly další schůzky, které začala Alice plánovat.

Z přemýšlení ji vytrhlo další pípnutí. Teď se konečně dozví, o co měla Alice na srdci.

„Nechceš zajít večer do klubu?“ Místo rozuzlení záhady přišlo naštvání ze zprávy, kterou dostala od Dany.

Sabine d'Iable
Sabine d'Iable

V říjnu 2011 přidala na popud své kamarádky další Povídky pro Transky. Od povídek byl jen krůček k první knížce, kterou vydala o rok a měsíc později. Kromě psaní se věnuje osvětě a podpoře Trans komunity v Čechách. Je šéfredaktorkou e-zinu transgender.cz, který spoluzakládala v roce 1999.