Snídaně v trávě - 4. část

Ta odporně podlá a bezcitná mrcha si nedá pokoj. Jakoby nestačilo, co provedla, ještě jí bude obtěžovat zprávami. Tentokrát už sklenička whisky nezůstala bez povšimnutí a Soňa polkla další lok. Před dopitím zbytku a nalitím dalšího panáka ji zastavila představa, jak se opilá motá kolem kavárny, kde má večer vyzvednout svoji budoucí ženu.

„Co kdybych dala ty dvě dohromady?“ usmála se vlastnímu nápadu. Ty dvě nejspíš nemají nic společného, což nemusí vadit, pokud jde Alici jenom o sex, s tím určitě nebude mít Dana problém. Dokonce se jednou chlubila, jak ulovila heteru a moc si to s ní užila.

„Jestli chceš, domluvím ti rande s Danou,“ posílá zprávu a ukrajuje sousto z misky plné čokoládového polárkáče, čerstvého ovoce a kopice šlehačky.

První rande, to bych měla udělat dojem, přemýšlí Soňa, co si vezme večer na sebe. První dojem už vlastně udělala, jenom pochybuje, že byl takový, jaký chtěla, aby byl. Půjdou na procházku, takže dá přednost praktičnosti před krásou, a kdyby mělo k něčemu dojít, zvládne to i v kalhotách.

„Domluveno,“ plácla se do stehna a vypila zbytek whisky ve skleničce.

„Nechci žádnou recyklovanou ex,“ odepsala Alice.

„Tak si trhni nohou.“ Odložila mobil, aniž by odpověděla.

Nechce, nic nebude, pomyslela si při ujídání dalších pečlivě vyvážených lžiček báječného poháru. Nabrala kousek ovoce, pak seškrábla zmrzlinu a to celé zabalila do šlehačky. Až sní první pohár, půjde si udělat ještě jeden. To zní jako rozumný nápad.

„Velmi rozumný,“ pochválila se nahlas. „Mohla bych si jít číst do kavárny.“ Přemýšlí o programu, kterým by si zkrátila čas do zavírací hodiny, než bude moct Věru vyzvednout a jít na romantickou procházku.

Čtení je dobrý nápad, jenom by musela najít nějakou knihu, což půjde těžko, když nic takového nevybalovala při posledním stěhování z podnájmu. Nemluvě o popíjení vinného střiku, který by si k tomu nepochybně objednala.

„Přeci tam nebudu celé odpoledne sedět jenom tak,“ povzdechla si při snaze vstát z křesílka, když si schovala pod sebe obě nohy.

Z mrazáku vyndala krabici zmrzliny, z lednice ovoce a šlehačku, aby si vyrobila další nepřekonatelný zmrzlinový pohár. Slovo "nepřekonatelný" nepoužívá často, ale v tomto případě je více než na místě. Zatím jí nikdo neudělal lepší, tak je prostě nepřekonatelný.

„Dobře, tak mi domluv schůzku,“ přišla od Alice další zpráva.

„Najednou je ti dobrá i recyklovaná?“ ušklíbla se nad zprávou a odložila mobil. Teď má zmrzlinu, tak ji nic jiného nezajímá. S maximálním soustředěním zapíchla lžičku do zmrzlé hmoty, aby si připravila další vyvážené sousto. Kolečko banánu s měsíčkem broskve, na to zmrzlinu a hlavně šlehačku, kterou posypala grankem.

Sluníčko, doteď schované za vytaženou pergolou, začíná vystrkovat stále silné paprsky. Měla by se namazat, odchází nikoliv pro láhev dvanáctileté whisky, ale bere z police krém s vysokým ochranným faktorem, aby se nespálila. Poslední léčení za přispění jogurtů bylo víc než jenom nepříjemné. Hned po bolesti si pamatuje starostlivou Danu, která ji nechala usnout na dece, zatímco flirtovala, už ani neví, s kým.

Namazaná usedla zpět k rychle tající zmrzlině, která má přednost před odpovědí jistě netrpělivé Alici. Dana si už nejspíš zvykla, že na své zprávy nedostane žádnou odpověď, nebo jenom kusé odseknutí.

Dala si záležet, než odložila dokonale vylízanou misku. Třetí porci sní zítra po obědě, rozhodla rázně, aby ubránila zbytek zmrzliny na později. Tím později myslí minimálně zítřek, není snadné se ubránit prožitku z pojídání sladkého. Chtělo by to sex a nejlépe teď hned.

„Trucuješ?“ pípla další zpráva od Alice.

„NE. Přemýšlím, kde bych sehnala někoho na odpolední sex.“

Pochopitelně ví o jedné černovlásce s hnědýma očima, ale přijde jí trochu drsné přijít do baru s prosbou - chci tě vojet, abych neměla chuť na zmrzlinu. Úsměv rozzářil její zadumanou tvář, když si představila tu situaci.

Nikdy nepřemýšlela o sexu, protože ho měla přesně tolik, kolik potřebovala. Ani jedna z jejích partnerek nebyla frigidní tak, že si užívala, když ne každou noc, tak obden. Teď už týden nebylo nic. Je jenom krůček od toho, aby si to udělala sama, když zavrněl telefon.

„Vibrátor!!!“

Začala přemýšlet, kde by mohl ležet ten želatinový, který dostala od Dany. Když se zeptala, proč zrovna vibrátor, dostala zajímavou odpověď: „Aby ti nebylo na služebkách smutno.“ Nikdy si ho na žádnou nevzala, protože se těšila na její hbité prsty, plné rty a mrštný jazyk.

„V deset v klubu,“ odpověděla nakonec Daně.

„Budu tam. Moc se na tebe těším a posílám pusinky.“ Přišla po necelé minutě odpověď.

„V deset v klubu.“ Uzavřela kruh zprávou na Alicin mobil.

Místo hledání knihy a čekání na další zprávu zašla do ložnice, aby vytáhla ze skříně něco, v čem může vyrazit na rande. Rozhodovací proces pojala velmi pragmaticky. Před slušivými šaty dala přednost praktickým kalhotám. Fádní zelenou trumfla slušivá světle fialová, která už sice není tak moc in, ale je v ní k sežrání a ona chce být snědena kousek po kousku.

Chci sex - zavyla by jako vlk. Nadrženost začala pozvolna ovládat její myšlenky, které mozek převede ve více či méně nepředložené činy. Jedním z nich je oblečení a vyjití z bytu dvě hodiny před tím, než by měla.

„Vyrážím do klubu, tak mi drž palce.“ Čte po cestě zprávu od Alice.

Je fajn vědět, že není jediná nedočkavá. Obě budou čekat na své první rande.

„Dobrý večer, co si dáte?“ zeptal se Věrčin holohlavý kolega.

Než stihla odpověď, zaslechla za sebou ten nejpříjemnější hlas pod sluncem, který ji pozdravil a oznámil, že mohou vyrazit. Když ji konečně zahlédla, nabyla dojmu, že je ještě krásnější, než byla v poledne. Tedy pokud je to vůbec možné. Babička by jí odpověděla, že možné je cokoliv, co si jenom bude přát. Moc si přeje, aby…

„Bavte se.“ Vyprovodil je kolega z baru.

Teď má posledních pár vteřin na to, aby vymyslela, kam vlastně půjdou. Co se jí nepovedlo za celý den, pochopitelně nestihla, než vyšly ze spoře osvětleného podniku. Možná by tu mohly zůstat, pohlédla na jeden ze zapadlých boxů v rohu místnosti, kam nedopadalo téměř žádné světlo. Nejspíš do něj ani nebude vidět, takže kdyby k něčemu došlo, nikdo nic nezaregistruje.

Zůstat v podniku kde Věra pracuje, je ten nejšílenější nápad, který mohl Soňu napadnout. To je, jako by si s ní dala rande v kuchyňce, kam si chodí vařit první ranní kávu poté, co přijde do práce. Nehledě na to, že by je obsluhoval její kolega. To je dost úchylné, zavrhla poslední nápad a vyšla na ulici. Pořád zůstává Věřin návrh, jít se projít do Starého města.

„Nemáte hlad?“ zeptala se Soňa.

„Nemám. Nemohly bychom si tykat?“

„Soňa,“ natáhla k ní ruku.

„Věra,“ přidala polibek na pootevřené rty. Kdyby nestály jenom pár metrů od kavárny, kdo ví, jak by to dopadlo.

„Těší mě.“ Vrátila jí polibek, chytla za ruku a vyrazila k tramvajové zastávce, aby byly co nejdřív z dosahu zvědavých zákazníků, které ještě před chvílí její budoucí přítelkyně obsluhovala.

„Máš nějaké oblíbené místo?“ zjišťuje Věra.

„Jsem v klubu,“ pípla Soně zpráva od Dany.

„Promiň,“ zatvářila se Soňa provinile a vypnula telefon.

„Nic se neděje. Klidně jsi mohla odpověď.“

„To byla ex, kterou jsem dala dohromady s mojí kamarádkou, co chce zkusit lesbický sex.“ Objasnila v krátkosti setkání dvou žen, k němuž dojde v klubu.

„Kamarádka je hetero?“ zjišťuje Věra.

„Myslela jsem, že jo, ale po dnešním ránu u tebe v kavárně si nejsem ničím jistá. Pak mi ještě poslala zprávu, která nedává smysl, protože nepřišla celá, a já neměla chuť zjišťovat, co neposlala.“ Dala jí přečíst první část, kterou zatím nesmazala.

„Já myslela, že je to tvoje přítelkyně. Když pak odcházela, tak zakoktala. My nejsme. Ona je. Já nejsem.“ Zopakovala tři věty, které dávají smysl až na druhý poslech. „Pak ses vrátila a já pořád nevěděla, jestli někomu nelezu do zelí.“ Svěřila se svou obavou.

„Neboj, nelezeš. Ta poslední mi poslala tu zprávu.“

„To jsem ráda,“ přitáhla si Soňu bez ohledu na to, že přijíždí jediný celkem plný tramvajový vůz.

Obě stojí dost daleko na to, aby do něj mohly nastoupit. Jejich vzájemné pohledy z bezprostřední blízkosti, stejně jako propletené ruce nenaznačují, že by snad chtěly odjet do křivolakých uliček Starého města.

„Nepojedeme ke mně?“ navrhla Věra.

„Můžeme,“ připustila s neskrývaným vzrušením v hlase. Výborně, nemusí mít strach, co by řekla na nepořádek, který nestihla uklidit.

Nebude proti strávit prvních pár hodin poznáváním něčeho jiného, než jsou pamětihodnosti Unescem chráněného historického jádra města, které považuje za nejkrásnější na světě.

Hlavně si musí zapamatovat cestu, aby ráno trefila domů, snaží se soustředit i na něco jiného než Věřin dechberoucí úsměv. Není to snadné, stejně jako cestovat do míst, která nezná, protože má neobyčejně nevyvinutý orientační smysl. Je schopná zabloudit ve středně velkém okresním městě, nemluvě o lese nebo jiném pustém kousku země. Pochopitelně nepodlehne panice, ale bude mít  problém najít civilizaci, pokud nebude za nejbližším stromem nebo údolím.

„Bezva. Jenom se neděs, neměla jsem čas uklízet.“

Věřino upozornění změnilo Sonin strnulý výraz, který doprovázel neúspěšné přemýšlení, kam by mohly zajít. Že by ji pozvala k sobě, nepřicházelo v úvahu. První schůzka nikdy nekončila u ní doma. Přišlo by jí to jako laciné gesto – chci tě do postele a o nic jiného mi nejde. Ne, že by u některých nakonec našla víc než jenom fyzickou přitažlivost.

Není snadné přemýšlet v objetí holky, která fyzicky přitahuje, připustila Věra a posunula své myšlenky k tomu, co bylo impulsem pro tuto schůzku. Určitě to nebyl první pohled, který by jí rozbušil srdce, spíš naopak, protože někoho tak nepříjemného už dlouho neviděla. Navíc přišla vzrušená výměna názorů zakončená naštvaným odchodem. Obdobnou scénu zažila s předposlední ex-přítelkyní, která při tom rozbila výplň skleněných dveří.