Při pohledu na prvního spolubydlícího, kterého kdy budu mít, mě napadá, jak ho dostat do postele. Není změna vnímání mé sexuality přeci jenom trochu, nevím jak to vlastně vyjádřit - zmatek, chaos, panika? K tomu jeho boží úsměv a mě se podlamují kolena.
„Dohodnuto,“ podává mi ruku na potvrzení mého bydlení u něj.
Nervozita poskakuje o další stupínek výš. Ještě chvilku a budu tu jančit jako pubertální fanynka na koncertě svého idolu. Tak nějak to Radka hodnotí poté, co zůstáváme v bytě sami. Nechce žádné záruky, stačí mu, že mě doporučil Martin z baru, kam také občas zajde.
V ruce křečovitě držím svoje klíče, zatímco on vyráží směr rodiče. Radost z nového bydlení může naplno propuknout. Hned poté, co si dám panáka z dobře zásobeného baru v obýváku. Kožená sedačka je úchvatná, stejně jako obří televize na protilehlé stěně. Zběžná prohlídka bytu zabrala jenom pár minut, teď mám čas si ho projít pořádně.
„Tady budou supr pařby,“ hodnotí Radka můj nový podnájem.
Jednoznačně s ní souhlasím, jenom nevím co na to Honza. Nevypadá na opíjení se do němoty a blití z okna. Takový slušný uhlazený bankovní úředník zajde maximálně jednou týdně po práci na jedno malé točené. Hned potom pádí domů, aby byl druhý den fit.
Mě před nějakou pařbou čeká stěhování věcí. Jenom nevím, jak je sem dovezu, hlavně čím je dovezu. Richard je jediný z mých přátel, který má auto. Nebude divné mu říct, ať mě přestěhuje k týpkovi, kterého vlastně ani neznám, když jsem s ním bydlet nechtěla? Radka s druhým panákem nějakého fajnového pití v sobě už moc nestíhá moje myšlenkové pochody.
Bude dobré jí zastavit, než budu muset kupovat novou láhev za kdo ví kolik stovek nebo možná tisíc. Bar je zavřen. Richard do telefonu mumlá něco o tom, jak nemá o víkendu čas. Prima, vážně netuším jak to všechno odvezu. Cholerický otec mě pošle rovnou do kšá.
Jdeme do baru. Radka chytla slinu a není dobré vypít vše, co tu je. Vlastně ani nevím proč ji nemohu odlepit od flašky s alkoholem.
„Je prostě boží,“ opakuje pořád dokola na Honzovu adresu.
Mám pocit, že jí vzal ještě víc než mě. Vratká půda pod mýma nohama opět nabírá na pevnosti. Martin za barem nás ani neregistruje. V pátek tu bývá dost narváno. Naštěstí máme u svého stolečku rezervačku. Tak hezky do fronty na něco k pití.
Na otázku jestli jsem se sešla s Honzou ohledně podnájmu, odpověděla Radka, pořád ještě ne příliš při smyslech za mě – on je prostě boží. Při těch slovech mi naskočila scéna z filmu Kamarád do deště, jak ta obrýlená holka sjede z baru.
„Jo, vážně je boží,“ souhlasí.
Obě usazeny čekáme na objednané pití. Mezitím na baru vykukuje Richardova pleš a vedle něj. Snad to není? Je. Radky ex-přítel Dušan se svým novým mladším objevem. Slizoun jeden, proč nemůže jít oblbovat ty svoje kuřata někam jinam. Kdo ví, jestli tahle není ještě pod zákonem.
Ti dva v družném hovoru, to je pohled pro bohy. Co tak asi můžou probírat? Kdo ho má delší? Kolik jich, který z nich přefiknul za posledních deset dní? Odporné perverzní myšlenky přerušuje vysílání - je tu důležitá zpráva. Na pípajícím mobilu je obálka a v ní zpráva od Janičky.
Rozněžněný výraz v mé tváři při čtení té zprávy probírá Radku z počínající dřímoty. Přeci to nemůže být po dvou panácích kocovina. Voda s citronem v její skleničce taky udělala své.
„Který je ten šťastný?“ mít po ruce lampičku, tak mě přiváže k židli a bude mi svítit tak dlouho do obličeje, než ze mě dostane jméno.
Výmluva na ženáče oddaluje možnost jejich setkání. Má žárlivou manželku a tak se scházíme potají mimo město. Zatímco kladu před Radku jednu překážku za druhou, odepisuji Janě na její zamilovanou zprávičku. Popis nádherného bytu, kde teď budu bydlet nejde do krátké zprávy dostat. Tak alespoň ve zkrácené podobě a smajlík nakonec. Další zapípání potvrzuje odeslání.
„Tady máte slezinu svých ex?“ Chumlem u baru k nám prošla Silva.
Překvapená Radka ve snaze zaostřit na skupinu stále postávající u baru málem rozlila zbytek vody ve své skleničce. Na výkřik – to si dělá prdel – reaguje Dušan. Mává naším směrem. Svojí nové přítelkyni pak něco vysvětluje. Naštěstí nakonec míří do jiného rohu místnosti. Dobrý nápad. Nechci mít zkažený konec suprového dne.
Další volné místo obsazuje Pedro, Silvy přítel. Uvítací cicmání, vzhledem k naší abstinenci, omezují na minimum. Velmi ohleduplné. Ústředním tématem dnešního večera je a nepochybně i zůstane můj podnájem. Kontrolní otázka, zda nemá Pedro auto na přestěhování, padá na úrodnou půdu. Jeho kamarád má dodávku.
Jeden telefon a je domluveno stěhování na nedělní odpoledne. Kdo ví, kdy zítra dorazím a než to zabalím. Bude to náročná sobota. Teď je pátek večer a k nám míří další dvojice Linda s Krištofem. Je to nádherná černovláska vedle které jsem seděla celou střední. Při pohledu na ní mám celkem jasno s kým chci být pod jednou peřinou.
Všechna místa jsou obsazena, Radka tak může začít vyprávět včerejší příhodu kolem hledání mého podnájmu. Gluma líčí celkem přesně, pár peprných detailů navíc bych taky přidala. Na konci vyprávění z dnešního odpoledne nabízí Krištof svoji pomoc při stěhování. Podstatně větší radost mám z toho, že mi přijde pomoc Linda.
Dneska je tu místo kapely DJ Fix a začíná o sobě dávat vědět. Z vedlejší místnosti s parketem začíná znít dunění. Pedro vyráží na průzkum jak moc plno tam je. Radka jde k baru pro něco veselejšího než je voda a zbytek přemýšlí kde zapijeme můj podnájem. Vypadnutí z rodného hnízda žádá pořádný mejdan, nejlépe v novém. To rozhodně nebude tento víkend. Budu mít co dělat přestěhovat věci z pokojíku do bytečku.
Na parketu to začíná žít, můžeme vyrazit. Radka posilněna sklenkou vína za námi doráží v průběhu první písničky. Přesně tohle potřebuji na setřepání stresu. Krátící se čas na hledání v kombinaci s včerejší prohlídkou. Nakonec vše dopadlo jako v pohádce. Zítra zabalím a v neděli přestěhuji.
Příjemnou taneční hudbu střídají ploužáky. Nespárované postavy pozvolna mizí z parketu, zatímco ty spárované si začínají okusovat hlavy. Pedro se Silvou a Linda s Krištofem jsou momentálně někde úplně jinde než já a Radka.
„Kam zdrháš?“ Huláká mi Radka za zády.
Její otevřená náruč mě zve trochu ovíněným nekoordinovaným způsobem. To myslí vážně? No zřejmě ano, při mém nechápavém pohledu si ještě dupne jako malé děcko. Když to chce, bude aspoň sranda. Pedro sledující náš malý výstup šibalsky mrká.
Tedy není to v jejím podání nic úplně nevinného. Tělo na tělo, bradavky na bradavky. Tedy moje bradavky na její podprdu. Ráda chodím naostro a nejenom nahoře. Mám kliku, že taky nevyrazila nahoře bez. Těžko jí budu vysvětlovat svoje ztvrdlé bradavky. Navíc líznutí lidé obvykle ztrácejí zábrany.
Zřejmě jich ztrácí víc než sama chce. Krušné ráno s nevinným obličejem – já nic ani muzikant. Raději mi neříkejte, co jsem včera vyváděla, ještě teď mám lehké zatmění mysli. To co právě probíhá asi nebudu ráno nikterak zdůrazňovat. Její ruka na mém pozadí a rozhodně tam není omylem. Prapodivné svíjení doprovází hlazením nejenom mých zad.
Kromě Pedra naše plápolání ve větru registruje Linda. Skoro vypadá jako by si to s jednou z nás vyměnila. Taky mám asi dost. Měla bych to hulení omezit. Tělo zřejmě nestíhá THC odbourávat.
Ranní kocovina nás tentokrát všechny zastihla v mém novém podnájmu. Na záchodě to někdo zjevně nestihl. Křest bytu tak máme neplánovaně za sebou. Teď to bude chtít dojít nakoupit něco k snídani. K tomu by bodlo pár detoxikačních veselých kalíšků.
Samotné stěhování už není tak zábavná činnost. Za zmínku stojí jenom tátův překvapený obličej po mojí větě – mám podnájem a dneska se stěhuji. Zbytek soboty zavřena v pokojíčku balím vše podstatné. V neděli to pak stěhujeme.
Celý týden po práci budu mít o zábavu postaráno.