Víkendová lesba - 1. kapitola ~ 2. část
Aug 17, 2014

Víkendová lesba - 1. kapitola ~ 2. část

Zvědavost mi nedala, abych se nezeptala kdo to je. Mohla by jenom mávnout rukou, že o nic nejde, protože se spletla. Její smutný pohled prozrazuje pravý opak.

„Moje bývalka,“ překvapila.

Jediné slovo o ní prozradilo víc než zdlouhavé vyprávění či vysvětlování. Navíc to řekla tónem, který nenabízel prostor k polemice. Prostě je lesba a hotovo.

Nejsem zabedněný homofob, který má problém s tím, když se drží dvě holky nebo dva kluci za ruku. Ostatně je to každého věc koho má rád a kdo jsem já, abych je soudila.

„Která?“ snažím se uhádnout, zda blondýna nebo bruneta.

„Blondýna,“ překvapila.

Vsadila bych si spíš na brunetu, ale mě osobně neoslovila ani jedna. Možná za to mohou uměle působící oblečky. Přijdou mi jako dvě Barbie. Jsou stejně umělé a neosobní.

„Nedivím se, že je ex.“

„Proč?“ přeskočila údiv nad tím, že mi nevadí, jaká je.

„Na můj vkus je moc umělá,“ háži za hlavu její ex-přítelkyni a přemýšlím, co si dám k obědu.

„To je maska,“ brání jí, „uvnitř není tak chladná jak vypadá. Bohužel si k sobě hned tak někoho nepustí.“

Jsme na tom stejně, postesknu si pro sebe a nahlas hodnotím jídelní lístek, který nám přinesla probírající se servírka s předstihem.

„Připadám si protekčně,“ hodnotím krok potetované obsluhy.

„Asi se jí líbíš.“ Markéta pokračuje v hovoru, který rozhodně nevyhledávám.

Možná to bude tím, že neznám nikoho teplého ve svém okolí. Všichni jsou fádně normální a vybočují jenom neochotou založit rodiny. Jsme prostě divná generace, jak mamka s oblibou opakuje.

Pochopitelně neopomene podotknout, že když jí bylo tolik co mě, měla jsem před promocí. Za pár let bude chtít být prababička. Bohužel jí nezajímá moje nechuť vést takový život. Rodiče si nevybíráme, uzavírám debatu a jídelní lístek, který mě příliš nenadchl.

„Měly jsme jít hrát,“ prohlížím bezradně hustě popsanou kartu s divně znějícími názvy jídel.

„Jak to?“

„Nemůžu se rozhodnout,“ rozhoduji mezi několika možnostmi, ale ani jedna mě neoslovila natolik, abych začala samou nedočkavostí slintat.

„Vezmi to první, co se namane,“ sleduje svou ex.

„Jsem trochu vybíravá,“ nechávám jí jejím steskům a čtu zprávu od Veroniky.

Podle předpokladu dorazila domů před pár minutami. Jenom nechápu, jak zvládla odeslat smysluplně znějící zprávu, která sice nejspíš nepatří mě, ale stejně smekám.

„Ta by stála za hřích,“ prohodila, když kolem nás prošla bruneta podobně podobná její ex.

„Nebudu se bavit o ženských chlapech a dětech,“ nastavuji mantinely, abych o pár minut později zjistila, že nám k povídání zbyl zase jenom golf.

Trapné ticho přerušované její vzdycháním a mým cvakáním do mobilu bourá až servírka s obědem a pak dvojice uhlazených metrosexuálů na prvním odpališti.

„Ahoj, já jsem Tomáš,“ vyrazil k nám odvážnější z dvojice.

Jeho mlsný pohled prozrazoval víc než jenom zájem o společně strávené čtyři hodiny.

„Zdá se mi to nebo po nás jedou?“ šeptám Markétě při cestě mezi dámskými a pánskými odpališti.

„Nezdá,“ utrousila znechuceně.

„Vždyť by to mohl být můj syn,“ koukám na obě mláďata bedlivě zkoumající některá zakřivení našich vysportovaných těl.

„To by mohl,“ utrousila znechuceně při snaze zapíchnout týčko do vyprahlého odpaliště.

Po odpalech, které byly na rozdíl od jejich dlouhé a rovné, dospěli k názoru, že mohou začít s balením.

„Co děláte večer?“ začal odvážnější Tomáš, zatím co jeho kamarád, který se představil taky, jako Tomáš jenom sledoval, jak sbalit takový řezivo.

„Jdeme do klubu,“ napadlo mě.

„My taky viď Jacku,“ usmál se na stále zaraženého kamaráda.

„Neříkal jsi, že se jmenuješ Tomáš?“ zpozorněla Markéta.

„Jo, ale všichni mi říkají Jacku.“ Osmělil se během hledání míčku, který zalétl ostrůvku vysoké trávy.

„Bílý tesák by taky nebylo špatné,“ vzpomněla jsem si na povinnou školní četbu.

„Jaký bílý tesák?“ šklebí se nechápavě Tomáš místo, aby pomohl hledat míček.

„Bílý tesák od Jacka Londona,“ doplňuje Markéta jeho chabé literární znalosti.

„Povinná školní četba,“ nemohu si nerýpnout.

„Povinná co?“ pokračuje v otázkách, jako by spadl z jiné planety.

„To se vás už nejspíš netýkalo,“ usmála se Markéta a ukázala na trs trávy, kde objevila míček.

„Do jakýho jdete klubu?“ nenechal se Tomáš vykolejit.

Představa, že děláme dozor těmhle dvěma, působí dost úsměvně. Asi bych si připadala, jako ve filmu Vrať se do hrobu.

„Ten je jenom pro holky,“ zazdila jeho snahu.

„Pro holky?“ pozastavil se nad neočekávanou informací. „Vy jste?“ ukázal na nás.

„Jo,“ předešla zopakování otázky.

„A můžeme…“

„Ne,“ utnula ho dřív, než stihl doříct to co každý chlap na jeho místě.

Rezolutní odmítnutí mělo za následek jejich pokleslou náladu a šourání se, až nás začal popohánět maršál.

Místo řešení jejich zklamání jsem si uvědomila své dobrovolné přihlášení k menšině, abych měla klid.

„V osm tě vyzvednu,“ zdůraznila Markéta po hře.

Dala si opravdu záležet, aby jí kluci slyšeli.

„Jasně zlato,“ končím to trapné divadlo a musím od ní ustát polibek na ústa.

„Nechceš odvést?“ přichází s nabídkou, která mi přijde už trochu přes čáru.

Protože vzdali jakékoliv další pokusy nás sbalit, tak mi přijde zbytečné pokračovat v divadelním představení. Bohužel je jiného názoru a zjevně si to užívá.

„Ne díky mám to kousek,“ mizím po příjezdové cestě.

Sabine d'Iable
Sabine d'Iable

V říjnu 2011 přidala na popud své kamarádky další Povídky pro Transky. Od povídek byl jen krůček k první knížce, kterou vydala o rok a měsíc později. Kromě psaní se věnuje osvětě a podpoře Trans komunity v Čechách. Je šéfredaktorkou e-zinu transgender.cz, který spoluzakládala v roce 1999.