Poznámka o poslední přítelkyni, která odjela z tohoto ráje, mě trochu překvapila. Nikdy jsem na ulici nepoznala lesbu. Leda pokud by to měla napsané na čele. Mnohokrát mě Jane překvapila tvrzením – ta je naše. Ona má velmi přesný gayradar. Nepodezírala bych ji, že zná všechny lesby v několikamilionovém městě.
„Tak na pracující a nové partnerky,“ upravila jsem přípitek.
Nepřekvapila ji změna rodu. Jenom pozvedla skleničku a se slzou v oku dopila obsah. No jestli budeme pít na žal, tak to bude rychlé. Hlavně žádné stesky nad tím, že je Jane na druhé polokouli.
„Divím se jí, že odešla z tohohle ráje,“ nalila jsem si druhou půlku skleničky.
Nerada nalévám plnou. Víno nikam neuteče a nemusím mít obavy, že obsah vyliji. Tolik pragmatických myšlenek na sklonku pracovního týdne.
„Já také, když to byl její nápad,“ odložila sklenku a nadechla se, jakoby chtěla odvyprávět celý příběh na jeden nádech.
Místo vyprávění nasypala do proutěné misky celé balení pražených chipsů. Slaná chuť příjemně doplňovala na můj vkus příliš trpké víno. S další půl sklenkou mi přišlo dobré přerušit ticho, kdy jsme každá přemýšlela nad svými bolístkami. Tedy tak aspoň působí Agáty smutné oči.
„Co děláš?“ Přerušila jsem ticho tou nejblbější otázkou jak to jenom šlo.
Nejspíš bych zahlédla otazníky v jejích očích, ale já sledovala červánky, které vykouzlil západ slunce.
„Design,“ odpověděla nezúčastněně.
Další půl sklenka a další minuty ticha. Proč je naštvaná? Řekla jsem něco blbě? Moc toho nebylo. Otázka – co děláš – mi nepřišla nikterak neobvyklá. Možná má ráda své soukromí, do něhož nechce platící hosty pouštět.
„Ty se na mě zlobíš?“ Otázku, která Jane dokáže vytočit, přijala celkem klidně, bez známky vnitřního zápasu.
„Ne proč?“
„Nevím. Působíš tak.“
„Dolehl na mě rozchod. Zabrala jsem se do práce, abych to nemusela řešit.“
„Nebylo to s kým probrat,“ doplnila jsem její myšlenku.
„Ne. Neřeším se zákazníky své bolístky,“ opět posmutněla, „většinou.“
„To já také ne. Soukromý život do práce nepatří,“ souhlasím.
Už jenom myšlenka na probírání intimního života s některými obtloustlými zákazníky mi nedělá dobře. Občas mám problém s nimi vůbec jednat.
Moje věta jí sebrala vítr z plachet. Místo aby řekla co má na srdci, jenom vydechla.
„Jsem dobrá vrba jestli chceš. Navíc máme po práci,“ moje snaha podat pomocnou ruku zabrala.
Teď se mi vybrečí na rameni. Vypije další dvě láhve, abychom měly ráno čistou hlavu. Z kvalitního vína nemívám bolehlav. Nejsem odbornice na mezilidské vztahy, zejména ty rozpadlé.
„Děkuji. Nechci ti kazit volný večer,“ odmítla moji nabídku.
„Co tě sem přivedlo?“ Pokračuji v konverzaci jiným směrem.
„Uniknout každodennímu shonu,“ donesla další chipsy. „Dlouho jsme zvažovaly zda opustit město, kde máš vše na dosah ruky.“
„Také přemýšlím, zda vyměnit pohodlí za klid,“ hluboký nádech mi přinesl vůni hospodářských zvířat.
„Přesně tak. Já už tehdy dělala doma, tak šlo o Bettynino dojíždění, protože nechtěla odejít z firmy.“
Poprvé vyslovila její jméno. Ožila jakoby právě odhodila zátěž táhnoucí jí na dno hluboké propasti. Milé oči najednou získaly očekávanou něhu. Je prostě ten typ holky. Žádná drsná dračice jako třeba Jane, ani nevyrovnaná hysterka na pokraji zhroucení.
„Nakonec nám učaroval tento dům, který našla. Při první návštěvě to tu nevypadalo tak jako teď, přesto nám netrvalo ani vteřinu, abychom řekly – ano bereme ho.“
„Láska na první pohled,“ souhlasím s ní, „mě uchvátil jenom co jsem ho zahlédla na serveru jedné cestovky.“
„Ahaaaa,“ usmála se.
„Co?!“ Nechápu.
„Jsem si říkala, kde jsi na mě narazila. Trochu mě zmátla objednávka a to že jsi přijela sama.“
„Netušila jsem, že je to `náš` pension. Vlastně jsem nikdy v žádném nebyla.“
„Nemám tu vývěsní štít – jenom pro holky.“
„To ne,“ souhlasím, „kdyby náhodou přijela nějaká fajn holčina, víš na čem jsi.“
Moje celkem logická konstrukce, která rozhodně nestála za jejím rozhodnutím inzerovat jenom na komunitních stránkách, ji pobavila. Zbytek stresu z rozchodu pozvolna mizí.
„No vzhledem k tomu, že jsi první, tak uvidím,“ usmála se.
„To přijde,“ trvám na své možnosti sbalit některou osamělou duši.
„To nejspíš ano, mám tam inzeráty krátce.“
Díky počátečnímu okouzlení neřešily co s tak velkým prostorem. Myšlenku zbudovat v patře pensión jim vlastně vnukla realitní agentka, když popisovala podobný dům o pár vesnic dál.
„Bohužel Betty přestalo po pár měsících bavit dojíždění, tak mi jednoho rána nechala na stole dopis a zmizela se všemi věcmi,“ povzdechla si.
Dům i opravy financovala Agáta, tak že si ušetřily nepříjemné dohady kdo komu co dluží. Objasnění, které jsem neměla potřebu slyšet. Nerada koukám pod cizí pokličku rodinných vztahů. Sama je mám dost složité, než abych musela rozplétat cizí. Tím složitější samozřejmě nemyslím můj vztah s Jane, ale širší rodinné vazby. Občas si říkám, že je lepší nic nemít. Ani byt, který si Miláček koupila než jsme se poznaly.
Další hovor se otočil od nepovedeného vztahu k domu, který odmítla opustit a začala realizovat svůj dávný sen. Jistě by to ve dvou šlo lépe. Takhle si musí vystačit sama. Hrubé práce ji dělá Dick od vedle. Na ní zbývá vymyslet interiéry.
„Jsem designérka, tak se tu můžu realizovat.“
„Rozhodně se realizuješ velmi vkusně,“ souhlasím při pohledu do stylově zařízené jídelny.
Působí moderně, přesto zapadá do toho kouzelně vyhlížejícího domu. Praktičnost jsem zatím neměla možnost posoudit, ale jistě bude také bez chyby.
„Zajdu si pro něco teplého na sebe. Nechceš také něco přinést?“ Zvedám se.
„V pracovně mám na židli svetr.“
Vyměnit šortky za dlouhé kalhoty a přidat teplý svetr nezabralo mnoho času. Po cestě zpět nesmím zapomenout její svetr. Přistoupit k ní zezadu a položit svetr na její úzká ramena mi přišlo – VZRUŠUJÍCÍ.
„Děkuji,“ špitla s trochou rudé ve tváři.
Chybělo jenom sklonit hlavu k jejímu schovanému krku, políbit ji a říct : „Nemáš za co miláčku“.
„Nemáš za co,“ prohodila jsem jako by šlo o naprostou banalitu.
Vlastně šlo. Až na to lehké sexuální napětí, jenž to vyvolalo. Další hovor jakoby pohřbila tma. Zachumlaná do svetru kouká nepřítomně do tmy. Co se jí tak asi honí hlavou? Musím přiznat – její přítomnost mě rozhodně nenechává v klidu – a to mě trochu děsí.
Tedy víc než trochu. Na počátku jsem k ní nic necítila. Když o tom zpětně přemýšlím, ani znalost její orientace by to nezměnila. Teď po pár hodinách společně stráveného času, kdy objevuji společné hodnoty, ji vidím v úplně jiném světle.
Začínám mít pocit jako bych Jane podváděla. Může být nevěra, pokud přemýšlím o jiné ženě a mám přitom velmi příjemný pocit? Bohužel neznám odpověď na tuto otázku. Mému neklidu nepřidá její pohled.
„Nepůjdeme spát?“ Odkládá sklenku.