May 15, 2013

Víkendová romance - 3. část

Místo odpočinku od pracovního maratonu teď mozek zaměstnává myšlenka na nevěru. Obě jsme v noci zamířily do svého pokoje. Já s číslem pět a Agáta schovaného za cedulkou – Privát. Nedošlo k žádnému nočnímu přesunu, tedy ne že bych neměla chuť a v tom to právě vězí. Nepříčí se mi představa zalézt pod jednu peřinu, ba právě naopak. Jsem NEVĚRNICE.

 

V rudém neonu vyvedený nápis provází všechny podivně zamotané sny. Sluníčko svítící mi rovnou do obličeje není moc příjemný budík. Ještě chvilku – přemlouvám sama sebe. Proč by ne, přeci nikam nemusím. Pootevřeným oknem do pokoje proudí příjemný vlahý vzduch, stejně jako nejrůznější zvuky. Většinu rozpoznám, až na jedno nepravidelné klepání.

„Co by to tak mohlo být,“ vyhání mě zvědavost z postele.

Šortky a tílko prozrazující stav mého vzrušení místo bavlněného pyžama považuji za dostatečné oblečení. Bude horko, tak proč to s oblečením přehánět.

„Dobré ránko,“ prohodila jsem napůl probraná.

Tedy jedna ospalka ještě zdobí pravé oko. Naštěstí to nemá vliv na zaostření očních čoček, abych netrefila nábytek rozmístěný po cestě ven.

„Dobré,“ odvětila Agáta chystající v kuchyni jídlo, „dáš si snídani?“

„Moc ráda. Kávu a croissant. Jestli máš?“

„Mám oboje.“

Usmála se a já pokračuji směrem k venkovnímu posezení. Snídaně až pod nos. Rozmazlování, jenž většinou poskytuji Jane, si teď můžu vychutnat. Nejspíš i zítra než nasednu do auta, abych se vrátila zpět do toho mumraje. Jedna schůzka střídající druhou. Večer padnout za vlast a ráno na novo. Hnusná rutina. Jak Agátě závidím ten klídek.

„Dobrý den,“ pohladil mě po tváři neznámý hlas.

No tedy. Bradavky zareagovaly tak rychle, že než jsem stihla odpovědět, vykouzlily pod jeho pomněnkovýma očima sexy úsměv.

„Dobrý den. Vy budete Dick,“ natáhla jsem k němu ruku.

„Ano to jsem.“

Stiskl mi ruku a mě se definitivně podlomila kolena. Jeho dokonalý úsměv překonalo vypracované tělo. Mohutná ramena, pevný stisk, vyrýsované prsní svaly. Tedy všechny svaly má pozoruhodné. A ten kulatý zadek – áááách. Jsem v koncích. Pokud mě přes noc trápila nevěra při pomyšlení na Agátu, tak teď jsem v pekle s tím nejvíc sexy samcem, který chodí po této planetě.

Krátký sestřih, k tomu pár dní staré strniště. Chtěla bych se svalit a nechat se sebou dělat vše co by ho jenom napadlo. Ucítil moji slabost, tak mě zachytil.

„Děkuji,“ špitla jsem po cestě k nejbližšímu křesílku.

Oslepena jeho dokonalým tělem nevnímám Agáty překvapený pohled. Zjištění co má na svědomí nepravidelné bouchání mě teď nezajímá.

„Snídaně,“ odtrhla můj pohled z jeho zadku.

Všechna mužská smyslnost soustředěná do pár čtverečních palců. Fyzická potřeba nemůže bojovat s duševním slibem věrnosti. Mít teď černé brýle jako pokerová hráčka, mohla bych maskovat své pocity, doprovázené nemalými rozpaky.

„Jak jsi se vyspala?“ Zjišťuje Agáta.

„Jako už dlouho ne.“

Nemohu přiznat své rozpoložení, které mi nedopřálo klidný spánek. Když koukám na Dicka bude to dnes v noci ještě horší.

„Co máš v plánu?“ Zjišťuje, aniž by ze mě spustila zkoumavý pohled.

„Nic. Natáhnu se u rybníku a budu chytat lelky.“

Sice jsem přijela s plánem strávit víkend aktivně, ale veškerá aktivita ze mě vyprchala. Nakonec zbyla jenom lenost. Lenošení u rybníka ve společnosti hlučných žab mi přijde fajn.

„Jasně. Co oběd?“

„Moc ráda. Nepřivezla jsem si žádné jídlo, tak se plně svěřím do tvé péče.“ Utnula jsem otázky na další jídla.

Nemám žádné speciální požadavky, tak jí bude stačit udělat o porci víc. Podle toho co včera říkala, tak si stejně o víkendu uvaří víc, aby nemusela v týdnu trávit za plotnou tolik času.

Dick mezitím opravil zbytek zdi a rozloučil se – jaká škoda.

Agáta odnesla nádobí a zůstala v domě. Nikdy jsem nikomu netvrdila, že mě přitahují jenom holky. Hezký kluk mě rozhodně dokáže přivést do varu. S intelektuálním uspokojením to bývá horší, nemluvě o společném soužití. Jedna zkušenost mi bohatě stačila.

Půjčuji si deku, abych uložila své zmožené tělo do stínu, kousek od nehybné vodní hladiny. Kapříci si nejspíš dávají šlofíka. Během chvíle, než moje oči utly ten uklidňující pohled, nevykouzlily ani jedno kolečko.

Neonový nápis – NEVĚRNICE – vystřídalo hanlivější – JSI DĚVKA. Nechci vidět co by podvědomí napsalo, kdybych byla Jane opravdu nevěrná. Ztvrdlé bradavky přeci nezavdávají důvod k takovému označení.

Stačí, že jsi na to pomyslela – odpovědělo moje mravní vědomí. Občas žasnu jak mohu sama se sebou žít a dokonce přežít. Z rozjímání nad vlastním pokřiveným já mě vyrušil nezvyklý šramot. Otočená hlava. Pohled spočinul na dvou bosých nártech. Podle šířky rozhodně nebudou patřit Agátě. Dokonce ani Jane, ta je ostatně na konci světa. Vida, měla jsem se podívat jestli mi od ní nepřišla zpráva.

Pohled výš mě přivedl až k pomněnkovým očím. Vedle mě sedí na bobku – Dick. Můžu zahrát překvapenou nebo rozespalou. Nakonec zkouším obě pózy najednou.

„Neruším?“ Hladí mě jeho hlas.

„Vůbec ne,“ zakrývám rozpaky z pulzujícího rozkroku.

Ještě chvilku a budu tam mít mokro jako v rybníku. Nemluvě o vzrušených bradavkách.

„Nechceš se projet na koni?“

„Moc ráda.“

Možná bych mohla přidat pár slov do jednotlivých odpovědí, ať nevypadám jako úplná blbka. Nenapadá mě žádné smysluplné téma, protože myslím jenom na to jedno. Krátká dráha letu podpořená základním lidským pudem – tak teď funguje můj mozek. Přepnutý do nezvyklého módu.

Možná bych tak nevyšilovala, kdybych chodila do fitka. Další důvod proč to nedělat.

Pohled na jeho zadek mi to neusnadňuje. Bude lepší jít vedle něj. Míříme vyšlapanou cestičkou pryč od Agáty domu.

„Jsi Agáty kamarádka?“ Ptá se s důrazem na slovo kamarádka.

„Ne. Přijela jsem na víkend, abych si odpočinula.“

„Je tu nádherně,“ prohodil při vstupu do stáje plné koní.

Zamířil do jedné kóje, aby mi připravil klidně vyhlížející kobylu. Druhou pak pro sebe. Ještě ochranné pomůcky a můžeme vyrazit. Dlouho jsem nejela na koni, ale jak to bývá – co se jednou naučím to nezapomenu.

Rozlehlé pláně lemované stromy kolem nezpevněných cest tvořící nepravidelné mnohoúhelníky, jak by podotkla matikářka. Geometrické útvary mě příliš nezajímají, mám problém kudy bych jela zpět. Jednotlivé pláně mi splývají a časté zatáčení mate.

„Nechceš zastavit?“ Zeptal se u kraje jedné z planin.

Široko daleko kolem nás nevidím jedinou živou duši. Žeby úmysl?!

„Můžeme,“ přiznávám jistou míru únavy po hodině v sedle.

Čekám až seskočí z koně, aby toho mého podržel za uzdu. Oba koně odvádí k nedalekým stromkům. Přivázáni zvědavě okusují kolem rostoucí trávu. Usedám do stínu kousek od nich. Dick vyndavá z brašny deku. Roztažená vedle mě zve k příjemnému lenošení.

„Mohu vás pozvat?“ Vyndavá ještě bagetu a láhev limonády.

Pozorný šohaj jenom co je pravda. Takové pozvání rozhodně neodmítnu. Ještě není čas oběda, ale mě přes to docela vytrávilo. Trocha müsli s černou kávou by stačilo pokud bych zůstala ležet u rybníčku.

„Můžeš,“ usedám vedle něj.

Elektrizující dotek jeho ruky podávající mi bagetu ze mě udělal vládkyni temnot. Zdrženlivost doprovázená vyčkáváním zůstala kdo ví kde. Svalila jsem jeho božské tělo a rozepnula zip jeho krátkých džínových kraťasů. Nezaváhal ani vteřinu, aby mi oplatil stejnou mincí.

Sabine d'Iable
Sabine d'Iable

V říjnu 2011 přidala na popud své kamarádky další Povídky pro Transky. Od povídek byl jen krůček k první knížce, kterou vydala o rok a měsíc později. Kromě psaní se věnuje osvětě a podpoře Trans komunity v Čechách. Je šéfredaktorkou e-zinu transgender.cz, který spoluzakládala v roce 1999.