Zámecká paní - 1.kapitola ~ 2.část

Důkazem mohlo být cestovaní po soukromě vlastněných zámcích, kde zjišťovala od majitelů, co jí jednou čeká. Nejspíš i díky tomu překvapila všechny, počínaje stavebním dozorem v osobně neústupného byrokrata sedícího na radnici už třetí generaci, přes okolo bydlící starousedlíky, až po majitele jediné stavební firmy.

Právě starousedlíci jí dělali z počátku největší starosti, které pramenili z nevraživých pohledů, jenž po ní házeli. Dlouho nechápala, čím si zasloužila takové opovržení, vždyť zachrání památku, která by jinak skončila jako hromada kamení.

„Mají strach, že jim zakážete přístup do lesa,“ prohodil tehdy doktor, když šel kolem.

Přišlo jí to absurdní. Nikdy by jí taková myšlenka nenapadla. Dokonce zvažovala, že zpřístupní jedno křídlo. Koupila kromě zámku, okolních lesů, pár desítek hektarů polí a celkem rozsáhlý inventář původního vybavení.

Strach lidí z města rozptýlila na jednom veřejném zasedání městské rady. Slíbila, že nic takového nechystá. Dokonce nejfrekventovanější část převedla bezúplatně na město. Chtěla lidi přesvědčit skutky ne jenom slovy. Nikdo z nich přeci nemůže vědět, že dodrží veřejně daný slib. Jak by mohli, bydlela tu jenom pár měsíců a podobná důvěra se buduje roky. Ten čin přesvědčil zbývající pochybovače, že si svoje rozhodnutí nerozmyslí.

Doktor usrkl ze šálku a zašklebil se nad hořkostí nápoje. Nikdy její kávu nepil, tak nemohl tušit, jak silnou si ji chystá.

„Cukr?“ nabídla mu úzký pytlík, který si přinesla v kapse.

„Dva.“

Vytáhla z venkovní kapsy své džínové vesty druhý pytlík a pokynula na pozdrav mladé dvojici venčící malého psa. Zamilovaný pár proplul kolem snídající dvojice a zmizel za zatáčkou vedoucí do města.

Doktor na ni pohlédl. Víc než zámeckou paní mu připomíná jezdkyni rodea. Pod džinovou vestu měla kostkovanou košili. Upnuté dříny zastrčila do vysokých kožených bod. Chybí jí jenom klobouk. Tedy nechybí. Leží v hale nad věšákem.

Ani po těch letech mu není jasné, proč ten zámek koupila. Pár promyšlenými kroky si získala většinu města. Městskou radu má celou, to ví. Jeho zatím nepřesvědčila. Není to žádný maloměšťácký balík, kterého opije dvěma máslem potřenými rohlíky. Za mlada působil pár let v Paříži. Přišlo mu to tam příliš hektické, tak se vrátil zpět domů. Nepochybně tomu přispěla smrt jeho otce. Na smrtelném loži mu slíbil, že bude pokračovat v jeho praxi. Dnes ve stejné ordinaci ordinuje jeho syn.

Přesně tuto kontinuitu vždy záviděla potomkům slavných rodů. Měli na co navazovat. Mohli čerpat z rodinných tradic. Mnohokrát připustila, že je odkaz jejich předků k mnohému zavazoval a omezil tak jejich možnost volby. Byli vychováváni, aby převzali žezlo, které nesl jejich otec a otec jeho otce. Ona by nikdy neměla možnost navázat na cokoliv víc než práci v domácnosti.

„Vypadá to, že jste hotová.“ Přerušil její myšlenky, při pohledu na nově opravenou fasádu.

„Sám dobře víte, že to nikdy nebude hotové.“ Oponuje.

Má nekonečný seznam toho, co ještě chce opravit, zkrášlit či zvelebit. Ano zámek z venku vypadá snad lépe, než když jej postavili, ale to je jenom malá část jejích plánů. Ten nejbližší spočívá ve vyčištění vodního příkopu.

„Nesmíte na sebe být tak náročná,“ upíjí kávu a dojídá další croissant.

Jak může nedělat něco, co dělala celý svůj život. Právě náročnost k sobě samé jí dostala až sem. Dnes už neřídí svoji firmu. Jenom čerpá dividendy, z nichž financuje opravu.

„Nejsem náročná,“ ubrala neochotně ze svého perfekcionalismu, „já se tím bavím.“

Lidé mají různé kratochvíle, ale většina jich není tak finančně náročných. Mohla by klidně cestovat kolem světa, ale ona se místo toho dohaduje s majitelem stavební firmy, jak bude dělat to či ono.

Doktor mnohokrát vyslechl nářky toho podsaditého sveřepého zabedněnce, smýšlejícího o sobě jako o jediném stavebním odborníkovy široko daleko.

„Přece mi nebude nějaká přivandrovalkyně radit jak mám tu barabiznu opravit,“ rozčiloval se nad pivem v okruhů jeho fotbalových přátel.

Všichni vědí, že to nejsou opravdový přátelé. Jak by také mohli, když jediný důvod proč ho vzali mezi sebe je jeho ochota financovat fotbalový klub. Bez každoročního štědrého příspěvku by těžko postavili nové šatny, nakoupili nové dresy, nemluvě o dalším vybavení. Jsou nuceni ho trpět, protože ve městě není nikdo jiný ochotný podpořit jejich spolek.

Doktor s advokátem vyslechli nespočet podobných nářků.

„Rozhodně ví, co dělá,“ pronesl tehdy advokát na její obhajobu.

Hlasitý projev měl za následek brunátnost ve stavitelově tváři. Následné rozčilení mělo takový průběh, že se doktor obával nejhoršího, tak svého přítele krotil. Další pokračování té debaty by stejně nic dobrého nepřineslo a klub by nejspíš přišel o svého jediného donátora.

„Je to umíněný pacholek,“ ulevil si advokát, když vyšli z hospody.

Doktor nemohl než souhlasit.

Teď dopíjí druhý a pro dnešní ráno poslední šálek kávy. Stejně tak mu stačili dva croissanty. Měl by jít domu. Měl, ale přijde mu neslušné jenom vypít kávu sníst pečivo a pak zmizet po anglicku tím spíž když nemá rád Angličany. Stejně tak nemá rád, když někdo zneužívá jeho pohostinnost a což by podle svého přesvědčení udělal. Vymýšlí jak jí to oplatit, bohužel ho nic nenapadá.

„Nedáte si ještě?“ zvedla poloprázdnou konci s kávou.

Chtěl odmítnout další šálek, když ho napadlo, že by mohl prozradit pár tajemství, možná spíš drbů a báchorek o zámku. To je přesně to co by ji mohlo zajímat. Třeba čeká, že najde na půdě něco hodně starého a možná i cenného.

„Ale poslední,“ přisunul prázdný hrnek.

Vytáhla z kapsy poslední dva balíčky cukru, které zdvořile odmítl, protože si musí hlídat hladinu cukru. Nalila si zbytek kávy a nabídla mu poslední kousek pečiva.

Pohlédl do jejích hnědých laskavých očí. Najednou nemá pocit, že z nich vyzařuje nepřátelství či ostražitost. Spíš by řekl uvolnění a pohoda.

„Bude horko,“ nasál zbytek vlahého vzduchu.

Porušil své předsevzetí, že se nepustí do hloupě banální debaty o počasí a stavu oprav zámku. Mohl by najít jiné mnohem zajímavější téma k hovoru. Neví, zda by dosáhla na filozofickou debatu, kterou rád vede s advokátem, ale rozhodně by to mohl zkusit.

Místo odpovědi jenom přikývla a dál sleduje poskakující dvojici skřivanů. Nediví se, že je pro mí zajímavější sledovat jejich námluvy, než řešit proudění větrů od středozemního moře, které díky tlakové výše ustane nejpozději za dva dny. Tedy pokud plánovaný posun nenaruší nově vzniklý útvar na Grónskem.

Pokud pojme meteorologickou debatu v těchto kontextech, bude znít stejně vědecky jako třeba štěpení atomu při studené fúzi. O numerickém modelu nepochybně slyšelo víc lidí než o částicovém urychlovači umístěným v podzemí na území mezi pohořím Jura ve Francii a Ženevským jezerem ve Švýcarsku.

„Hezký den.“ Z ničeho nic se zvedla a nechala překvapeného doktora hledat nějaké zajímavé téma k hovoru. Přešla sklopený můstek a zmizela za zdmi svého zámku.

Místo dlouhého přemýšlení, proč tak rychle odešla, vstal a zamířil do města. Dnes je pozvaný k synovi, snaše a dvěma vnukům na oběd, který rozhodně neodmítne, protože budou mít jeho oblíbené jehněčí.