Pánové políbili ruku nově příchozí, pak všichni nasedli do vozu směr nedaleké golfové hřiště. Obě ženy usedly na zadní sedadlo. Znají se jenom zběžně, ostatně Sisi zná většinu lidí ve městě zběžně. Zatím neměla potřebu hledat si zde nové přátele. Není nespolečenská, jenom má jiné zájmy. Nechce zabřednout do maloměšťáckých půtek jedné skupiny proti druhé, či řešit jak nám ti vnoučci rostou a komu jsou více podobní.

Doktor vyrazil s vnuky k domovu. Chvilku sledovala tři odcházející postavy, než její pohled sklouzl do vody, kde se začalo odrážet zapadající slunce. Musí jít dodělat večeři. Prošla přes sklopený můstek, který vytáhne až po jídle. V potemnělé kuchyni zahlédla proti oknu shrbenou postavu. Stiskla vypínač.

Jeho silné paže jistě kus práce zastanou, jenom neví, co s modrýma očima, v nichž nepochybně pár žen utonulo. Je to dilema.

Sisi pohlédla při chystání oběda z okna, kde zahlédla doktora kráčejícího zpět do města. Vlastně ani neví, co čekala od jeho společnosti při snídani. Možná nechtěla jíst sama nebo počítala, že prozradí nějakou historku o zámku. Kdyby řekl cokoliv, ale on začne o počasí. Docela ji zklamal.

Důkazem mohlo být cestovaní po soukromě vlastněných zámcích, kde zjišťovala od majitelů, co jí jednou čeká. Nejspíš i díky tomu překvapila všechny, počínaje stavebním dozorem v osobně neústupného byrokrata sedícího na radnici už třetí generaci, přes okolo bydlící starousedlíky, až po majitele jediné stavební firmy.

Studený vodou nasycený vzduch začal plnit prostornou ložnici, což je po týdnu tropických nocí vítaná změna. Budík ukrajuje poslední minuty, než spustí ohlušující kravál. Dlouhovlasá zrzka leží křížem před manželskou postel v o pár čísel větší pánské košili. Venku zpívá skřivan. Idylické sobotní ráno naruší plechový zvuk budíku právě ve chvíli, kdy spící ženu probudí ranní chlad.