Niky - 7. díl - Polibek

Niky - 7. díl - Polibek

Popravdě nevím, proč mě napadlo pozvat Tifany na vernisáž obrazů mojí bývalky. Vlastně nevím, proč mě napadlo ji pozvat kamkoliv, proč mě napadlo jí vůbec volat. Možná v tom byla samota, možná chuť poznat něco či spíše někoho nového.

Tifany - 6. díl - Spolu

Tifany - 6. díl - Spolu

Jsem někde, kde bych nechtěla být bez někoho, s kým bych chtěla být – no, blbější už to být nemůže. Přestávám sledovat lidi kolem sebe. Přemýšlím, jak nenápadně zmizet, a nemusí to být zrovna po anglicku. Už chci zamířit zpět ke dveřím, když ucítím povědomou vůni.

Tifany - 5. díl - Noc

Tifany - 5. díl - Noc

Stojím před autem ve včerejších šatech a mám jít na schůzku s kdoví kým. Těžko si mohu vymyslet lepší program na sobotní odpoledne. Pochopitelně napíšu, že ano. Mohla bych zavolat, ale proč přijít o překvapení?

Tifany - 4. díl - Rande

Tifany - 4. díl - Rande

Rána bývají krušná, hlavně ta po propařené noci. Někdy má člověk problém si vzpomenout, co a s kým vlastně dělal. To se mi naštěstí moc často nestává, ale dnes si jako na potvoru nepamatuji ze včerejší noci nic. Vlastně skoro nic.

Tifany - 3. díl - Diskotéka

Tifany - 3. díl - Diskotéka

Během procházky nás, tedy vlastně Martina, napadlo, že bychom mohli večer zajít na diskotéku. V ženských šatech jsem toho už zkusila hodně, ale tanec, to by bylo něco nepoznaného.

Tifany - 2. díl - Procházka

Tifany - 2. díl - Procházka

Už chápu, proč mi Stefi svůj nový objev doteď neukázala. V porovnání se všemi jejími bývalými partnery vypadá úplně normálně. Nevím, jestli je to z mých úst pochvala, ale mít schvalovací pravomoc, tak jí ho rozhodně schvaluji.

Tifany - 1. díl - Objev

Tifany - 1. díl - Objev

Co by tak člověk mohl dělat, když je slunné červencové sobotní odpoledne a v televizi pochopitelně nic nedávají? Tak přesně nad tím právě přemýšlím. Ležím v posteli a přemýšlím. Přemýšlím, ležím a nic mě nenapadá.

Rubikon II. - kostky jsou vrženy (1)

Rubikon II. - kostky jsou vrženy (1)

Pětačtyřicáté narozeniny přinesly Honzovi jiný pohled na svět, na lidi kolem něj a hlavně na něj samotného – už nechtěl dělat, co musí, ale co chce. Najednou přesně věděl, co chce. Najednou v tom nebylo ani zrnko pochybnosti.

Ďáblík v pekle

Ďáblík v pekle

Nebyla si jistá, zda tam chce jet. To místo je temné, ponuré a přesně ví, co ji tam čeká, ale někde v hloubi duše po tom touží.

Usedla na sedadlo spolujezdce – auto voní jahodou. Po horkém dni začal konečně vát vlahý větřík, který si začal pohrávat s listy na okolních stromech, které se mu za to odměnily lehkým ševelením. Normálně to vnímala, ale dnes ne. Bylo jí jedno i kdyby popadaly, protože bojovala s tím, zda jet či nejet.

Ďáblík

Ďáblík

Byl jarní večer, vlastně byl skoro letní podvečer a Sandra zamířila k zaparkovanému autu, které stálo celý den na sluníčku – ten den bylo jenom 35 °C ve stínu. Proběhla sprchou, aby voněla na schůzce, kterou domluvily před necelými dvěma hodinami.