Sehnutý dělal, co každý den, vyměnil vodu, nasypal zrní a seškrabal trus z bidýlek. Pak ho čekalo zalévání zahrádky ze sudu s prorezlou konví.
Sehnutý dělal, co každý den, vyměnil vodu, nasypal zrní a seškrabal trus z bidýlek. Pak ho čekalo zalévání zahrádky ze sudu s prorezlou konví.
Nebyl ve stavu reagovat na jeho přihlouplé poznámky, a i kdyby byl stejně by to neudělal. Zařekl se několikrát a vždy, když to porušil přišel zasloužený trest, to byla vedle zvlněného betonu a každodenních výprasků asi ta nejdrsnější škola života jakou mohl zažít.
„Uvidíme se,“ dala mu pusu a zamířila ke vchodu s číslem 183.
Místo odpovědi sklopil zrak na silnici s profilem jako vlnitý plech, který poznal velmi zblízka, když se učil jezdit na kole.
Mně tyká a jemu vyká? Jenom těžko skrývám překvapení, které nebude těžké přečíst v mojí stále ještě rozespalé tváři, což mladýmu zřejmě nevadí, protože se ke mně žene s nataženou rukou.
Pošmourné podzimní ráno zastihlo Lauru na hausbótu v podobně neveselé nálady. Tedy pokud se dá vyčíst z její rozespalé tváře. Usedla na víko bedny, které tvoří něco jako lavici lemující levobok lodě, kterou „zdědila“ po kamarádovi.
Neměla by být překvapena tím, co slyší, protože ví, jak podlí umí být. Nezastaví se před žádnou nepravostí, manipulací či lží, která poslouží jeho záměru. Jenom by jí nenapadlo, že zajde tak daleko a bude lhát, aniž by se začervenal.
Neschopna pohybu kouká na jeho spokojenou tvář. Dokonce ani, když k ní natáhne ruku, tak se nepohne.
Neochotně souhlasí. Stejně nemá na výběr. Kdyby protestovala, riskuje, že jí odvede až domů, takto bude mít možnost proklouznout zadním východem z domu a vrátit se zpět.
Ráno moudřejší, řekl nejeden moudrý muž, který si na vlastní kůži ověřil pravdivost tohoto starého přísloví. Také si to mohl říct, dokonce opakovat celou noc, kterou nebyl schopen usnout, protože před sebou viděl ty kaštanové oči vykukující z protáhlého obličeje, jemuž vévodí ostře řezaná brada. Sportovní sestřih už jenom dokonal jeho emocionální zkázu. Je lapen do jejích síti. Definitivně a bez pardonu.
Tentokrát to nebylo díky otomanu v místnosti, u níž stojí muž s plnovousem a sleduje, jak chce otevřít plechový sud jenom o něco málo menší než je ona.