Říci o sobě doma, že jsem na holky, asi nebyl nejlepší nápad. Poklidně plynoucí léta pod rodinnou střechou jsou zřejmě minulostí. Drobný příspěvek na domácnost nepochybně vystřídá nemalé nájemné. Stejně tak mohu s klidem sobě vlastním zapomenout na mamky úžasnou kuchyni.

Začít výlet do Amsterodamu tím, že mi představí svoji kamarádku s níž chodí na nákupy je vážně originální. Začínám být trochu moc pubertální? Určitě. Místo, abych ležela ve svém pokojíčku a čekala na Pavla, který se má vrátit z dovolené z Chorvatska ke mně.

Další překvapení na mě nachystala mamka na konec měsíce. Čtrnáct dní v Madridu s babičkou nakonec nebyla taková nuda, jak to na první pohled vypadalo. Kamera jela téměř non-stop. Tolik filmového materiálu jsem už dlouho nenasbírala. Za dlouhých zimních večerů kdy nebude co dělat, jej mohu zpracovávat. Teď jenom vyprázdnit všechny paměťové karty a můžeme vyrazit na víkend do Amsterodamu.

To snad ne. Než na mě Andy stihla položit ruku, vzala jsem nohy na ramena. Je mi, jako bych vlezla nějakému slizounovi do postele. Je mi ještě hůř. To určitě nejsou skautky, kdo ví odkud. Prolétla jsem vrátnicí ven doslova jako namydlený blesk. Dokonce ani dědula na parkovišti nestihl přes vyndavací zuby zaslintat. Mysl se zastavila až doma v postýlce. Jediné bezpečné místo v celém vesmíru, kde mi nic nehrozí. 

První den prázdnin a venku je na padnutí. Teploměr už před hodinou překročil třicet stupňů ve stínu. Jenom díky klimatizaci jedoucí na plné obrátky je v bytě docela příjemně. Pohled na strop upoutala vrtule. Ve snaze vytvořit zde průvan, krouží stále dokola.