Veroniky blog - Coming OUT

Návštěva klubu z počátku přinesla víc otázek než odpovědí. Život je už obvykle taková svině a s tím nejde moc dělat. Už první dvě stojí nepochybně za to. Jak poznala, že jsem a já nepoznala, že ona je taky? Prý funguje něco jako Gay radar. V překlopeném pohledu Lesbický radar. Holka či kluk „vycítí“, že je člověk „jejich“.

Veroniky blog - Klub

Jana dnes konečně přijede ze služební cesty. Večer ji budu netrpělivě vyhlížet. Snad plány na naši první společnou noc nic nezhatí. Už mě nebaví tajné schůzky v divných podnicích a motelech. Obava z prozrazení její orientace je nepředstavitelná. Co na to řeknou ostatní?

Veroniky blog - Stěhování

Při pohledu na prvního spolubydlícího, kterého kdy budu mít, mě napadá, jak ho dostat do postele. Není změna vnímání mé sexuality přeci jenom trochu, nevím jak to vlastně vyjádřit - zmatek, chaos, panika? K tomu jeho boží úsměv a mě se podlamují kolena.

Veroniky blog - Podnájem

Říci o sobě doma, že jsem na holky, asi nebyl nejlepší nápad. Poklidně plynoucí léta pod rodinnou střechou jsou zřejmě minulostí. Drobný příspěvek na domácnost nepochybně vystřídá nemalé nájemné. Stejně tak mohu s klidem sobě vlastním zapomenout na mamky úžasnou kuchyni.

Duhové léto 4. část

Duhové léto 4. část

Začít výlet do Amsterodamu tím, že mi představí svoji kamarádku s níž chodí na nákupy je vážně originální. Začínám být trochu moc pubertální? Určitě. Místo, abych ležela ve svém pokojíčku a čekala na Pavla, který se má vrátit z dovolené z Chorvatska ke mně.

Duhové léto 3. část

Duhové léto 3. část

 

Další překvapení na mě nachystala mamka na konec měsíce. Čtrnáct dní v Madridu s babičkou nakonec nebyla taková nuda, jak to na první pohled vypadalo. Kamera jela téměř non-stop. Tolik filmového materiálu jsem už dlouho nenasbírala. Za dlouhých zimních večerů kdy nebude co dělat, jej mohu zpracovávat. Teď jenom vyprázdnit všechny paměťové karty a můžeme vyrazit na víkend do Amsterodamu.

Duhové léto 2. část

Duhové léto 2. část

To snad ne. Než na mě Andy stihla položit ruku, vzala jsem nohy na ramena. Je mi, jako bych vlezla nějakému slizounovi do postele. Je mi ještě hůř. To určitě nejsou skautky, kdo ví odkud. Prolétla jsem vrátnicí ven doslova jako namydlený blesk. Dokonce ani dědula na parkovišti nestihl přes vyndavací zuby zaslintat. Mysl se zastavila až doma v postýlce. Jediné bezpečné místo v celém vesmíru, kde mi nic nehrozí. 

Duhové léto 1. část

Duhové léto 1. část

První den prázdnin a venku je na padnutí. Teploměr už před hodinou překročil třicet stupňů ve stínu. Jenom díky klimatizaci jedoucí na plné obrátky je v bytě docela příjemně. Pohled na strop upoutala vrtule. Ve snaze vytvořit zde průvan, krouží stále dokola.