Sobotní dopoledne nepřeje žádným volnočasovým aktivitám, je pošmourné podzimní počasí a z nacucaných mraků hrozí každým okamžikem silný liják. Nejraději by zalezla zpět do svého vyhřátého pelíšku, ale musí vstát, nasnídat se a jít na hřbitov. Dnes je to přesně rok co umřela její žena.

Při návštěvě druhého neoblíbenějšího obchodu jsem se neubránila nutkavé touze nahlédnout do nového katalogu. Už samotný fakt, že si prohlížím stránky potištěné "nemravnými" fotkami a přitom na mě zpoza pultu kouká velmi obdařená drobná blondýnka, mě hrozně vzrušuje. Mít zde kabinky, asi bych neváhala ani minutu a šla si to udělat. Stačilo by vážně málo, jenom povytáhnout minisukni, pod níž nic nenosím, tedy pokud náhodou nemám své dny.

Pondělní ráno považuji za nejkritičtější část z celého týdne. Cestou do práce vás povzbudí otrávené ksichty lidí, jedoucích stejně jako já do práce. Po vydařeném víkendu obvykle vyrážím od své přítelkyně, bydlící na opačném konci města než pracuji. Také si mohla najít bydlení blíž. Naštěstí tyto dvě místa spojuje jedna autobusová linka a pokud máte štěstí, jako já dnes ráno, tak vám ujede váš oblíbený řidič se škodolibým výrazem ve tváři.

Darovaný lístek na čtvrteční operní představení visí na lednici pod magnetkou z prosluněného Madridu. Letošní léto strávené pod žhavým sluncem zanechalo na mé právě mlékem natřené kůži patrné stopy. Je příjemné ušetřit za solárko a moci si nechat ušít nové večerní šaty se splývavou sukní s hodně hlubokým rozparkem. Rajcuje mě, když při každém kroku zahlédnu krajkový lem podvazkových punčoch.

Předvánoční úklid, mě ani nevím jak, zavedl až do skříně s šanony plnými nejrůznějších důležitých papírů. Tady není co uklízet - napadlo mě v první chvíli. Pohled sledující jednotlivé štítky náhle padl na útlý svazek bez štítku. Už podle hřbetu je jasné, že to není šanon, ale fotoalbum na jehož existenci jsem během mnoha let zapomněla. Vytažené vzpomínky dob dávno minulých pokládám na stolek v obýváku vedle odpoledního hrnku s kávou. 

Společný oběd s šéfkou zadal příčinu k šíření obludně obskurních fám z nichž samozřejmě nestojí za zmínku ani jediná. Nebudu klesat na jejich nízkou úroveň. Ostatně každé téma je dobré pro jejich hihňací dýchánky v kuchyňce. Konec pracovní doby stále v nedohlednu. Nápad zapíchnout to dnes v práci dříve u šéfky překvapivě prochází.

Dalších pár dní proběhlo v prapodivné atmosféře zkoumavých pohledů. Prvotní nadšení z toho, jak to přátelé vzali, opadávalo jako pěna v půllitru, který právě stojí přede mnou. S podivem je také návštěva mého oblíbeného baru, kde si začínám připadat jako vetřelec. Divný pocit – sem nepatříš – začíná převládat nad všemi těmi hezkými večery v jeho útrobách strávených. 

Návštěva klubu z počátku přinesla víc otázek než odpovědí. Život je už obvykle taková svině a s tím nejde moc dělat. Už první dvě stojí nepochybně za to. Jak poznala, že jsem a já nepoznala, že ona je taky? Prý funguje něco jako Gay radar. V překlopeném pohledu Lesbický radar. Holka či kluk „vycítí“, že je člověk „jejich“.

Jana dnes konečně přijede ze služební cesty. Večer ji budu netrpělivě vyhlížet. Snad plány na naši první společnou noc nic nezhatí. Už mě nebaví tajné schůzky v divných podnicích a motelech. Obava z prozrazení její orientace je nepředstavitelná. Co na to řeknou ostatní?

Při pohledu na prvního spolubydlícího, kterého kdy budu mít, mě napadá, jak ho dostat do postele. Není změna vnímání mé sexuality přeci jenom trochu, nevím jak to vlastně vyjádřit - zmatek, chaos, panika? K tomu jeho boží úsměv a mě se podlamují kolena.