Jak Sofie řekla, tak také udělala. Za dvě hodiny mě zastihla asi tak uprostřed příprav. Neberu chystání na páteční večer nikterak od podlahy, jenom váhám mezi dvěma modely a mám na sobě pořád sukni, v níž jsem přišla z práce.

Před chvilkou převažující chuť strávit s Beatrix příjemné chvíle hovorem o mé zamilované Paříži změnilo jedno jediné nadechnutí na nezvladatelnou živočišnou potřebu vzít si ji. Pohled do zrcadla může udělat z mojí perfektně nalíčené tváře cokoliv, co si bude ošálené podvědomí přát. Pár inspirativních fotek prehistorických ještěrů mi právě probíhá před očima.

Pohled na její do malých kroužků stočené vlasy mi přivádí lehké mražení v podbřišku. Nevynechám jediný volejbalový tréning, na němž mohu být v její blízkosti. Tím spíš, že nás kapitánka dala do jedné lajny, mě na blok a Martinu na smeč.

Sobotní dopoledne nepřeje žádným volnočasovým aktivitám, je pošmourné podzimní počasí a z nacucaných mraků hrozí každým okamžikem silný liják. Nejraději by zalezla zpět do svého vyhřátého pelíšku, ale musí vstát, nasnídat se a jít na hřbitov. Dnes je to přesně rok co umřela její žena.

Při návštěvě druhého neoblíbenějšího obchodu jsem se neubránila nutkavé touze nahlédnout do nového katalogu. Už samotný fakt, že si prohlížím stránky potištěné "nemravnými" fotkami a přitom na mě zpoza pultu kouká velmi obdařená drobná blondýnka, mě hrozně vzrušuje. Mít zde kabinky, asi bych neváhala ani minutu a šla si to udělat. Stačilo by vážně málo, jenom povytáhnout minisukni, pod níž nic nenosím, tedy pokud náhodou nemám své dny.

Pondělní ráno považuji za nejkritičtější část z celého týdne. Cestou do práce vás povzbudí otrávené ksichty lidí, jedoucích stejně jako já do práce. Po vydařeném víkendu obvykle vyrážím od své přítelkyně, bydlící na opačném konci města než pracuji. Také si mohla najít bydlení blíž. Naštěstí tyto dvě místa spojuje jedna autobusová linka a pokud máte štěstí, jako já dnes ráno, tak vám ujede váš oblíbený řidič se škodolibým výrazem ve tváři.

Darovaný lístek na čtvrteční operní představení visí na lednici pod magnetkou z prosluněného Madridu. Letošní léto strávené pod žhavým sluncem zanechalo na mé právě mlékem natřené kůži patrné stopy. Je příjemné ušetřit za solárko a moci si nechat ušít nové večerní šaty se splývavou sukní s hodně hlubokým rozparkem. Rajcuje mě, když při každém kroku zahlédnu krajkový lem podvazkových punčoch.

Předvánoční úklid, mě ani nevím jak, zavedl až do skříně s šanony plnými nejrůznějších důležitých papírů. Tady není co uklízet - napadlo mě v první chvíli. Pohled sledující jednotlivé štítky náhle padl na útlý svazek bez štítku. Už podle hřbetu je jasné, že to není šanon, ale fotoalbum na jehož existenci jsem během mnoha let zapomněla. Vytažené vzpomínky dob dávno minulých pokládám na stolek v obýváku vedle odpoledního hrnku s kávou. 

Společný oběd s šéfkou zadal příčinu k šíření obludně obskurních fám z nichž samozřejmě nestojí za zmínku ani jediná. Nebudu klesat na jejich nízkou úroveň. Ostatně každé téma je dobré pro jejich hihňací dýchánky v kuchyňce. Konec pracovní doby stále v nedohlednu. Nápad zapíchnout to dnes v práci dříve u šéfky překvapivě prochází.

Dalších pár dní proběhlo v prapodivné atmosféře zkoumavých pohledů. Prvotní nadšení z toho, jak to přátelé vzali, opadávalo jako pěna v půllitru, který právě stojí přede mnou. S podivem je také návštěva mého oblíbeného baru, kde si začínám připadat jako vetřelec. Divný pocit – sem nepatříš – začíná převládat nad všemi těmi hezkými večery v jeho útrobách strávených.