Výhled z okna nabídl pohled na první sníh a já si uvědomil, že budou co nevidět vánoce. Místo přemýšlení o tom jaký komu koupit dárek, koukám do skříně a zvažuji, v čem pojedu k rodičům na štědrovečerní večeři. Loni jsem to odbyl sakem, plátěnými kalhotami a tričkem co má výstřih do tvaru v.
Jeho silné paže jistě kus práce zastanou, jenom neví, co s modrýma očima, v nichž nepochybně pár žen utonulo. Je to dilema.
Snad otec vysekal díru v ledu, napadlo ho, když přišel k umyvadlu usazenému v oprýskané dřevěné skříňce, která ukrývá mimo jiné kýbl, do něhož může po vytažení špuntu pohlédnout. V létě mu přijde prima žít jako předci před první světovou válkou, ale teď, když venkovní teplota klesá pod bod mrazu, by dal přednost koupelně v umakartovém jádru a ústřednímu vytápění.
Sisi pohlédla při chystání oběda z okna, kde zahlédla doktora kráčejícího zpět do města. Vlastně ani neví, co čekala od jeho společnosti při snídani. Možná nechtěla jíst sama nebo počítala, že prozradí nějakou historku o zámku. Kdyby řekl cokoliv, ale on začne o počasí. Docela ji zklamal.
Vědět tak kdo vlastně jsem - přistálo na první řádku s několika velkými otazníky po pár slovech. Co přidat třeba vykřičníky, řekl si pro sebe po několikerém přečtení. Pak to může podtrhnout, orámovat, ozdobit a zarámovat. Ta poslední poznámka mu přišla nevhodná. Dokonce tak moc nevhodná, že se na sebe obořil.
Důkazem mohlo být cestovaní po soukromě vlastněných zámcích, kde zjišťovala od majitelů, co jí jednou čeká. Nejspíš i díky tomu překvapila všechny, počínaje stavebním dozorem v osobně neústupného byrokrata sedícího na radnici už třetí generaci, přes okolo bydlící starousedlíky, až po majitele jediné stavební firmy.
Sněhová vánice dorazila do zapadlého údolí plného malých chatek rozesetých na jednom z příkrých svahů. Část planiny si pro sebe zabralo mělké koryto pekelně studené řeky, vtékající do rybníka obklopeného smutečními vrbami a jejich torzy, které po desetiletí osekávaly velmi časté bouřky. Druhý svah hyzdí zakousnutá železnice, obklopená statnými jehličnany. Meluzína doprovázející svou sestru vánici, by si nejraději jenom tak prosvištěla, aby mohla zmizet za další zatáčkou bublající řeky, jenomže musí chvilku posečkat.
Studený vodou nasycený vzduch začal plnit prostornou ložnici, což je po týdnu tropických nocí vítaná změna. Budík ukrajuje poslední minuty, než spustí ohlušující kravál. Dlouhovlasá zrzka leží křížem před manželskou postel v o pár čísel větší pánské košili. Venku zpívá skřivan. Idylické sobotní ráno naruší plechový zvuk budíku právě ve chvíli, kdy spící ženu probudí ranní chlad.
Jedoucí vlak si může přidat na seznam netradičních míst, kde měla orgasmus. Pro ni není podstatné, že měla sex ve vlaku. Bylo to jenom příjemné zakončení vzpomínky na první milování se ženou, které tolik touží zopakovat. Vlastně jí přijde, jako by ho čas od času zopakovala, jenom na druhé straně není Melisa, ale Adam. Jako právě teď.
O dvě stě let později se zámkem Stormwall nese pláč právě narozeného kluka. Lady Diana, sedmá žena v rodové větvi, sedící na balkónu si může oddechnout, konečně došlo k prolomení kletby, která přes mnohé pochybnosti došla naplnění, když se Rose narodila dcera, stejně tak její dceři a dceři její dcery. Teď je tu konečně vnuk. Po úlevě si vzpomněla na druhou část kletby, která říká, že rod vymře po meči.